Příběh úspěchu značky Aprilia

 

 

ZROZENA K ZÁVODĚNÍ

 Značka Aprilia zvítězila v 294 Velkých cenách v mistrovství světa silničních motocyklů, a drží tak rekord s historicky největším počtem vítězství mezi evropskými výrobci v královské disciplíně motocyklových závodů. A také se může pochlubit neméně pozoruhodným počtem 54 titulů mistra světa, z nichž 38 získala v mistrovství světa silničních motocyklů (20 ve třídě do 125 cm3 a 18 ve třídě do 250 cm3), 7 v mistrovství světa superbiků (dvojnásobná vítězství mezi jezdci a konstruktéry v letech 2010, 2012 a 2014, a titul mezi konstruktéry v roce 2013) a 9 v terénních disciplínách (7 ve třídě Supermoto a 2 v trialu).

 

V prosinci 2004 se stala Aprilia součástí koncernu Piaggio Group, který po reorganizaci závodní divize z Noale přivedl benátskou značku k vítězstvím v mistrovství světa silničních motocyklů a její sportovní aktivity rozšířil i do dalších oblastí, od návratu do terénních disciplín a světových soutěží až po debut ve světě superbiků s motocyklem Aprilia RSV4 v roce 2009.

 

Aprilia nasbírala v uvedeném období také 28 titulů mistra světa a bezpočet titulů na evropské a národní úrovni. Motocykly Aprilia bojují o zachování vynikající reputace italských a evropských motocyklů každý víkend v mezinárodních i regionálních závodech na závodních okruzích po celém světě. Aprilia vzbuzuje touhu jezdců závodit a podporuje mladé talentované jezdce na jejich cestě do nejvyšších pater motocyklového sportu.

 

Top

60. a 70. léta

Aprilia začala vyrábět motocykly koncem 60. let a již v roce 1970 zkonstruovala motokrosovou „padesátku“, z níž vyvinula „stopětadvacítku“ a posléze, v polovině 70. let, i první motocykl pro motokrosové soutěže.

Po debutu v motokrosovém sportu v roce 1975 vstoupila Aprilia do mistrovství světa silničních motocyklů, aby konkurovala neporazitelným Japoncům ve velmi silně obsazené třídě do 250 cm3.

Top

80. léta

Psal se rok 1985 a první závodní motocykl Aprilia měl dvojitý prostorový rám z hliníkové slitiny ve spojení s vidlicí Marzocchi a zadní kyvnou vidlici s jedinou pružicí a tlumicí jednotkou systému „pro lever“. Zdrojem hnací síly byl dvouválec 2T Rotax s horizontálně uloženými válci. Loris Reggiani se při debutu 23. března 1985 v jihoafrickém Kyalami umístil na 12. místě. Motocykl odváděl po celou sezonu tak dobré výkony, že Reggiani vybojoval třetí místo v Rijece a pak ještě jednou v Imole.

V roce 1987 se Aprilia 250 velmi rychle vypracovala na vrchol. Inovace v konstrukci podvozku a motoru vynesly tomuto motocyklu druhá místa v Salcburku a Rijece. Vítězství bylo na dosah a tento sen se zhmotnil v Misanu. Psal se 30. srpen 1987 a Reggiani si na motocyklu AF1 250 dojel pro první úspěch ve Velké ceně.

V roce 1988 vstoupila Aprilia do třídy do 125 cm3 a okamžitě, ve Velké ceně Francie, dosáhla prvního umístění na stupních vítězů v této objemové třídě.

Top

1990 až 1995

O několik sezon později došlo z mimořádné touhy po úspěšných výsledcích k radikální modernizaci motocyklu Aprilia 250, což naznačoval již samotný název. Pro sezonu 1991 se zrodil nový motocykl RS250V, který okamžitě prokázal svou výjimečnost. Chiliho vítězství na závodním okruhu Assen záhy zopakoval Reggiani na okruhu Paula Ricarda. A pak došlo k explozi skvělého talentu: Max Biaggi zvítězil v mistrovství Evropy ve třídě do 250 cm3.

Rok 1991 přinesl značce Aprilia také první vítězství ve třídě do 125 cm3: Alessandro Gramigni byl nejrychlejší v Československu.

V roce 1992 se Aprilia dočkala prvního titulu v mistrovství světa silničních motocyklů: Alex Gramigni se stal mistrem světa ve třídě do 125 cm3. A na vrcholu se držela také ve třídě do 250 cm3: Chili zvítězil na okruzích Hockenheim, Assen a Donington, Reggiani v Jerezu a Magny-Cours, zatímco tehdejší nováček Biaggi slavil své první vítězství ve velké ceně v Kyalami. Aprilia také získala dva tituly mistra světa v terénních disciplínách: Tommy Avhala byl korunován mistrem světa v trialu na motocyklu Aprilia Climber a Aprilia získala mistrovský titul v hodnocení konstruktérů. Po roce 1993, v němž motocykly Aprilia potvrdily svou konkurenceschopnost ve třídách do 250 cm3 a do 125 cm3, ale titul jim unikl jen o vlas, přišel rok žní: Max Biaggi zvítězil v roce 1994 v Austrálii, Malajsii, Nizozemí, České republice a Barceloně a stal se na motocyklu Aprilia mistrem světa ve třídě do 250 cm3.

 

 

Kazuto Sakata byl v témže roce mistrem světa na motocyklu Aprilia 125 po vítězstvích v Austrálii, Španělsku a České republice. Aprilia také vybojovala osm prvních umístění na startu a devět nejrychlejších časů na kolo v závodě. Aprilia kromě toho debutovala ve třídě do 500 cm3 s jezdcem Reggianim a extrémně agilním dvouválcovým motocyklem, který představoval velkou inovaci v souladu s tradicemi značky Aprilia.

Biaggi a Aprilia byli v sezoně 1995 nezastavitelní. Výčet vítězství v tomto roce zahrnoval závody v Malajsii, Německu, Itálii, Nizozemí, Velké Británii, České republice, Argentině a Evropě. Max Biaggi tak mohl obhájit svůj titul mistra světa a Aprilia získala svůj první titul v hodnocení konstruktérů. Ve třídě do 125 cm3 však Sakata nedokázal zopakovat své výkony z předchozího roku a sezonu dokončil na druhém místě. Aprilia nicméně zvítězila třikrát: mistr světa ve Velké Británii a České republice, strůjcem třetího vítězství – v Brazílii – byl Masaki Tokudome. Ve třídě do 500 cm3 se dvouválcový motocykl posunul ve svém vývoji o několik kroků vpřed, takže Reggiani dokončil sezonu na 10. místě před několika továrními čtyřválcovými motocykly.

Top

1996 až 2000

Max Biaggi se stal v roce 1996 trojnásobným mistrem světa. Malajsie, Japonsko, Španělsko, Itálie, Francie, Velká Británie, Česká republika, Katalánsko a Austrálie byly zastávkami na triumfální cestě, která dovedla Biaggiho k třetímu titulu mistra světa v řadě. A titul v hodnocení konstruktérů zajistila Aprilii Tokudomehova vítězství v Indonésii, Japonsku, Německu a San Marinu, Perugini k nim přidal vítězství v Malajsii a Velké Británii, velmi mladý Valentino Rossi zářil v České republice, Oettl zvítězil v Itálii a Gary McCoy byl nejrychlejší v Austrálii.

V roce 1997 získala Aprilia další dva tituly mistra světa: ve třídě do 125 cm3 v hodnoceních jezdců a konstruktérů. Novým mistrem světa se stal Valentino Rossi, který doslova dominoval nejmenší třídě 11 vítězstvími v 15 závodech: v Malajsii, Španělsku, Itálii, Rakousku, Francii, Nizozemí, San Marinu, Německu, Brazílii, Velké Británii, Katalánsku a Indonésii.

V sezoně 1998 triumfovala Aprilia ve třídě do 250 cm3. V tomto roce zvítězila ve 13 ze 14 velkých cen – pouze úvodní závod v Japonsku ovládla konkurence. Loris Capirossi se stal mistrem světa v hodnocení jezdců. Nadvláda motocyklu Aprilia 250 byla taková, že jeho jezdci obsadili všechny tři stupně vítězů čtyřikrát. Aprilia také s velkým náskokem získala titul mistra světa ve třídě do 250 cm3 v hodnocení konstruktérů.
Ve třídě do 125 cm3 se stal mistrem světa mezi jezdci Kazuto Sakata díky dominanci po celou sezonu s vítězstvími ve Velké Británii, Francii, Španělsku a Japonsku.

 

Rok 1999 byl rokem Valentina Rossiho, který získal titul ve třídě do 250 cm3 poté, co za řídítky vynikajícího dvouválcového motocyklu Aprilia RSW zvítězil v 9 závodech. Kromě Rossiho podávali skvostné výkony také „zákazníci“ značky Aprilia s jezdci Battainim, Waldmannem, McWilliamsem a Lucchim. I díky nim slavila Aprilia dvojitý triumf s titulem mistra světa v hodnocení konstruktérů. Odvážný projekt dvouválcové „pětistovky“ se blýskl v Doningtonu. Harada se po velkém boji o vítězství umístil třetí po stejném výsledku na okruhu Paula Ricarda. V Mugellu (kde startoval z prvního místa) a Katalánsku byl čtvrtý. V roce 1999 se uskutečnil také debut značky Aprilia v mistrovství světa superbiků. Benátský výrobce se v něm poprvé etabloval svým skvělým čtyřdobým dvouválcovým závodním motocyklem RSV Mille.

Top

2000 až 2005

Úspěchy přišly hned v roce 2000, kdy se Aprilia účastnila závodů superbiků poprvé s továrním týmem, který všechny ohromil. Troy Corser získal pět vítězství a čtyři první místa na startu, přičemž titul mu unikl jen o vlásek. V mistrovství světa silničních motocyklů pokračovala Aprilia na vítězné vlně: Roberto Locatelli se stal mistrem světa ve třídě do 125 cm3, což byl patnáctý titul mistra světa v historii značky Aprilia.

Rok 2001 přinesl velký důvod ke spokojenosti také v mistrovství světa superbiků díky třem vítězstvím (dvou dosáhl Corser a jednoho Laconi), osmi umístěním na stupních vítězů a třem prvním místům na startu. V mistrovství světa silničních motocyklů pak Aprilia slavila střídavé úspěchy: ve třídě do 250 cm3 získala pět vítězství, zatímco ve třídě do 125 cm3 to byla jen dvě vítězství (Cecchinello v Katalánsku a Sanna v Německu).

V roce 2002 se však podařil skvělý comeback: Aprilia slavila v mistrovství světa silničních motocyklů výjimečné úspěchy, které korunovaly celkem čtyři tituly ve třídách do 125 cm3 a do 250 cm3: po dvou titulech mistra světa v hodnoceních jezdců (Marco Melandri ve třídě do 250 cm3 a Arnaud Vincent ve třídě do 125 cm3) i konstruktérů. Motocykly Aprilia byly ve třídě do 125 cm3 vítězem v 8 z 16 závodů, ve třídě do 250 cm3 byla jejich nadvláda dokonce naprosto drtivá. „Čtvrtlitry“ z Noale vyšly vítězně ze 14 z 16 závodů. Rok 2002 se stal také svědkem debutu tříválcového motocyklu RS Cube, který Aprilia představila v tehdy zcela nové třídě MotoGP.

V roce 2003 získala Aprilia tři tituly: ve třídě do 125 cm3 v hodnocení konstruktérů (s 10 vítězstvími) a ve třídě do 250 cm3 v hodnocení jezdců (famózní Manuel Poggiali se stal hned při svém debutu mistrem světa) i konstruktérů (díky 14 vítězstvím). Sezona MotoGP přinesla více problémů: motocykl RS Cube, za jehož řídítka usedali Colin Edwards a Nori Haga, zažil dobrý debut, zajel nejrychlejší kolo závodu během Velké ceny Francie a podával povzbuzující výkony. Pak však přišlo nepříznivé období, které pominulo až ke konci sezony.

Roky 2004 a 2005 byly dvě přechodné sezony, v nichž se Aprilia vrátila do terénu. Závodní divize z Noale prokazovala své dovednosti v motokrosu, motocyklových soutěžích enduro a závodech supermotard. S revoluční dvouválcovou Aprilií si dojel Jerome Giraudo pro historický titul mistra světa v kategorii Supermoto S2. Aprilia navíc získala titul mistra světa v hodnocení konstruktérů v MotoGP ve třídě do 125 cm3.

Top

2006 až 2009

Díky zařazení do koncernu Piaggio Group a reorganizaci závodní divize zažila Aprilia v roce 2006 rekordní sezonu, v níž získala šest titulů mistra světa: mladý Španěl Jorge Lorenzo (ve třídě do 250 cm3) a Alvaro Bautista (ve třídě do 125 cm3) vybojovali titul v hodnocení jezdců a přispěli rovněž k dvojitému vítězství v hodnocení konstruktérů.
Ke čtyřem titulům v MotoGP přibyly dva tituly mistra světa v kategorii Supermoto: mistrem světa se stal Francouz Van Den Bosch a Aprilia získala titul mistra světa v hodnocení konstruktérů.

A následující sezona (2007) byla reprízou s pěti mistrovskými tituly: tituly mistra světa v hodnoceních konstruktérů ve třídách do 125 cm3 a do 250 cm3 doplnil Lorenzo o titul ve třídě do 250 cm3 a Maďar Gabor Talmacsi ve třídě do 125 cm3. Bilanci úspěchů uzavřel titul mistra světa v hodnocení konstruktérů v závodech Supermoto S2.

Další dva tituly v MotoGP následovaly v roce 2008: dominanci značky Aprilia v nejnižších třídách mistrovství světa potvrdily triumfy v hodnoceních konstruktérů ve třídách do 125 cm3 a do 250 cm3.

 

To se však již schylovalo k další revoluci, protože Aprilia zahájila v roce 2009 svůj dosud nejambicióznější projekt. Současně s uvedením revolučního supersportovního motocyklu RSV4 na trh, který se vyznačoval extrémně vyspělým čtyřválcem 1000 cm3 s válci do V/60°, plánoval závodní tým Aprilia svůj návrat do mistrovství světa superbiků. Jezdcem, který si Aprilia pro tento projekt vybrala, byl Max Biaggi, který se do Noale vrátil dvanáct let po zisku svého posledního titulu ve třídě do 250 cm3. Spolu s ním bojoval o vavříny Shinja Nakano. V prvním roce se motocykl nepřetržitě zlepšoval a první vítězství přišlo na závodním okruhu v Brně. Kvalitu projektu i dovednosti jezdců potvrdilo kromě tohoto vítězství také dalších osm umístění na stupních vítězů. V MotoGP získala Aprilia 3 mistrovské tituly: Španěl Julián Simón vybojoval titul v hodnocení jezdců ve třídě do 125 cm3 a Aprilia slavila tituly v hodnocení konstruktérů v obou třídách do 125 cm3 a do 250 cm3. V roce 2009 se dostavily také první výsledky u dvouválcového motocyklu RXV 4.5, s nímž Aprilia vstoupila do světa motocyklových soutěží. Paolo Ceci zvítězil v Rallye Faraonů ve třídě do 450 cm3 a Aprilia skončila v celkovém hodnocení na výborném čtvrtém místě v konkurenci motocyklů s mnohem většími motory. Byla to předehra účasti motocyklu Aprilia RXV 4.5 v Rallye Dakar 2010.

Top

2010

Chilský jezdec Francisco Lopez (vítěz tří ročníků) obsadil na motocyklu Aprilia RXV v nejslavnější a nejnáročnější soutěži světa neuvěřitelné třetí místo. Paolo Ceci ovládl třídu SP do 450 cm3.

V roce 2010 se podařilo dosáhnout v mistrovství světa superbiků husarského kousku. Max Biaggi na motocyklu Aprilia Alitalia RSV4 vstupoval do sezony se záměrem pokračovat v růstovém trendu z předchozího roku, avšak velmi záhy začal bojovat o nejvyšší příčky. Na okruzích Portimao a Monza slavila Aprilia dvojité vítězství. Umístění na stupních vítězů se dočkal také mladý britský jezdec Leon Camier, týmový kolega Biaggiho, který přispěl k vedoucímu postavení značky Aprilia v hodnocení konstruktérů.
Po triumfu na americkém závodním okruhu Miller Raceway se Biaggi ocitl v čele průběžného pořadí. Čtyřnásobný mistr světa využil svých zkušeností a Aprilia slavila další dvojitá vítězství na okruzích v Misanu a Brně. Pouze britský jezdec Haslam se pokoušel bojovat s Maxem a jeho motocyklem Aprilia v červené, bílé a zelené barvě, který vynesl velké „A“ společnosti Alitalia na vrchol motocyklového mistrovství, ale jeho snahy ukončil závod v Imole.
Max Biaggi se stal mistrem světa v kategorii superbiků. Je prvním Italem v historii, který získal nejprestižnější trofej v závodech superbiků. A také zajistil titul mistra světa v hodnocení konstruktérů pro značku Aprilia.

Top

2011

Aprilia upevnila své postavení výrobce s největším počtem vítězství mezi italskými a evropskými značkami, které jsou aktivní v MotoGP, s 294 vítězstvími ve velkých cenách (151 vítězství ve třídě do 125 cm3 a 143 vítězství ve třídě do 250 cm3) a 38 mistrovskými tituly (19 titulů v hodnocení konstruktérů a 19 titulů v hodnocení jezdců). Aprilia si v roce 2011 zajistila titul mistra světa v hodnocení konstruktérů ve třídě do 125 cm3 již čtyři závody před koncem sezony a v posledním závodě sezony na okruhu Valencia byl mladý španělský jezdec Aprilie Nico Terol vyhlášen mistrem světa 2011 ve třídě do 125 cm3.

Sezona mistrovství světa superbiků 2011 skončila 3. místem v hodnocení jezdců pro Maxe Biaggiho, který si na své konto připsal dvě vítězství v závodech a celkem 12 umístění na stupních vítězů. Díky těmto výsledkům v kombinaci se 4 umístěními na stupních vítězů jeho týmového kolegy Leona Camiera obsadil závodní tým Aprilia Alitalia 3. místo v hodnocení konstruktérů. Závodní tým Aprilia získal v roce 2011 tituly mistra světa v seriálu Supermoto S1. O obou trofejích v hodnoceních jezdců a konstruktérů se rozhodlo v posledním závodě. V rozhodující Velké ceně Francie vybojoval mistrovské tituly miláček domácího publika Adrien Chareyre z týmu Fast Wheels Team na motocyklu Aprilia 4.5.

Top

2012

Mistrovství světa superbiků 2012 bylo ve znamení dalších triumfů. Max Biaggi měl skvělý vstup do sezony po vítězství v úvodním podniku v Austrálii. Max vedl průběžné pořadí po téměř celou sezonu, na druhém místě se ocitl pouze po závodě v Moskvě. Ale již v následujícím závodě na Nürburgringu se vrátil do vedení. Pro značku Aprilia to byl historický den. V prvním závodě obsadili všechna místa na stupních vítězů jezdci na motocyklech RSV4 (za Maxem se umístili jeho týmový kolega Eugene Laverty a Chaz Davies z týmu ParkinGo Aprilia) a ve druhém závodě to byli dva jezdci – Davies zvítězil a Laverty byl druhý, přičemž Max předvedl vzrušující stíhací jízdu.

Biaggi přijel na finálový závod na okruhu Magny-Cours v čele průběžného pořadí jezdců s náskokem 30,5 bodu před Tomem Sykesem (Kawasaki), 38,5 bodu před Marcem Melandrim (BMW) a 68,5 bodu před Carlosem Checou (Ducati). V pořadí konstruktérů měla Aprilia před posledním závodem sezony velký náskok 28,5 bodu před BMW, 47,5 bodu před Ducati, 66 bodů před Kawasaki, 152 bodů před Hondou a 292 bodů před Suzuki.

Maxův poslední útok významně zkomplikovalo špatné počasí a desáté místo na startu. V prvním závodě dostal Max po několika kolech smyk a odstoupil. Sykes (cílem projel jako třetí) a Melandri (druhý) se mu v průběžném pořadí přiblížili na dosah. O titulu mistra světa se rozhodlo v poslední zatáčce posledního závodu. Max byl pátý a s tímto výsledkem si udržel minimální náskok před Sykesem. Podruhé se tak stal mistrem světa v kategorii superbiků. Aprilia se stala mistrem světa v závodech superbiků v hodnocení konstruktérů.

Top

2013

Aprilia byla v roce 2013 korunována mistrem světa v závodech superbiků v hodnocení konstruktérů. Po celou sezonu dominovala průběžnému pořadí, a to již od výjimečných závodů na okruhu Phillip Island, v nichž obsadila pět z šesti možných míst na stupních vítězů.
Aprilia tímto titulem v roce 2013 skvěle reprezentovala italské barvy ve světě motoristického sportu.

S 10 vítězstvími (9 získal jezdec Laverty, 1 Guintoli) a celkem 26 umístěními na stupních vítězů posbíral italský výrobce 550 bodů oproti 501 bodu značky Kawasaki, 443 bodům značky BMW, 243 bodům značky Suzuki, 236 bodů Hondy, 185 bodům Ducati a 8 bodů značky Yamaha. Tím byla jednoznačně potvrzena převaha italského čtyřválcového motocyklu Aprilia RSV4.
Konkurenceschopnost motocyklu RSV4 potvrdily výsledky soukromých týmů se třemi umístěními na stupních vítězů (dvě vybojoval jezdec Giugliano, jedno Fabrizio) a jedním prvním místem na startu.

Top

2014

Mistrovství světa superbiků 2014 skončilo triumfem značky Aprilia, která získala jak titul v hodnocení jezdců (Francouz Sylvain Guintoli), tak i titul v hodnocení konstruktérů s motocyklem Aprilia RSV4.
Mistrovství světa superbiků 2014 bylo divácky velmi atraktivní a bylo ve znamení skvělého návratu Guintoliho v souboji o prvenství mezi značkami Aprilia a Kawasaki, jehož hlavní protagonista Tom Sykes se zdál být v polovině sezony neporazitelný. Jezdci týmu Aprilia, Sylvain Guintoli a Marco Melandri, však řadou pozoruhodných vítězství nejprve předstihli Kawasaki v boji o titul v hodnocení konstruktérů a do posledního, rozhodujícího závodu na okruhu v Kataru nastupoval Francouz se ztrátou pouhých 12 bodů na vedoucí místo.

Sylvain Guintoli završil na závodním okruhu Losail obrat, jímž se zapsal do historie závodů superbiků, a dvěma skvělými a neoddiskutovatelnými vítězstvími v obou nočních závodech na pouštním okruhu předstihl Toma Sykese a poprvé ve své kariéře získal titul mistra světa.

Aprilia zdvojnásobila důvod k oslavám třetím titulem mistra světa v hodnocení konstruktérů v řadě, čímž potvrdila nepopiratelnou technickou převahu italského motocyklu RSV4, který závodil na nejvyšší světové úrovni od svého představení v mistrovství světa superbiků v roce 2009 a získal 7 titulů mistra světa (tři v hodnocení jezdců a čtyři v hodnocení konstruktérů). Byl to třetí dvojnásobný titul mistra světa (v hodnocení jezdců a konstruktérů) pro motocykl Aprilia RSV4 poté, co Max Biaggi nedal konkurentům šanci v letech 2010 a 2012. Sykes (Kawasaki) si po americkém závodě na okruhu Laguna Seca, pouhé tři podniky před koncem sezony, vytvořil před Guintolim obrovský náskok 44 bodů. Od té doby byli jezdci na motocyklu RSV4 neporazitelní. Aprilia dominovala závodům v Jerezu a Magny-Cours, kde třikrát zvítězil Melandri (a Guintoli byl pokaždé druhý) a jednou Guintoli (a Melandri byl druhý). Pro Aprilii to byly velmi důležité body, díky nimž se dotáhla na Kawasaki a předstihla ji v mistrovství světa v hodnocení konstruktérů. Guintoli navíc mohl nastoupit do posledního závodu v Kataru se ztrátou pouhých 12 bodů na Sykese.

Top

2015

Sezona 2015 znamenala návrat značky Aprilia do MotoGP s ročním předstihem oproti původnímu plánu. Záměrem strategie koncernu Piaggio Group bylo totiž podpořit rychlý nárůst konkurenceschopnosti značky Aprilia v královské třídě motocyklového sportu se zaměřením na technické a organizační aktivity závodního týmu Aprilia při vývoji prototypů pro nejvyšší kategorii silničních závodů. Závodní tým Aprilia proto vstoupil na závodní okruhy na základě partnerské smlouvy s týmem Gresini Racing. Během sezony „závodního testování“ dokázali jezdci Alvaro Bautista (Španělsko) a Stefan Bradl (Německo) důsledně optimalizovat nastavení závodních motocyklů Aprilia RS-GP a v několika závodech se dokonce umístili mezi deseti nejlepšími jezdci. To byly povzbudivé výsledky, zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že první moderní motocykl Aprilia pro MotoGP byl v podstatě laboratorním motocyklem, odvozeným z velké části z typu RSV4, který vládl mistrovství světa superbiků, aby posloužil k získání potřebného know-how a dovedností pro konstrukci nového prototypu pro sezonu 2016.

Souběžně s angažmá v MotoGP potvrdil motocykl RSV4 své postavení vítěze v mistrovství světa superbiků. Vidlicový čtyřválec z Benátska zvítězil s jezdci Leonem Haslamem (Velká Británie) a španělským nováčkem Jordim Torresem ve třech závodech a desetkrát se umístil na stupních vítězů, čímž potvrdil svou konkurenceschopnost. Dalšího výjimečného umístění na stupních vítězů (jedenácté v roce 2015) dosáhl Max Biaggi, který ve věku 44 let a tři roky po ukončení závodní kariéry, slavil velkolepé druhé místo na okruhu Sepang v Malajsii při své druhé účasti na divokou kartu (po účasti v závodě na okruhu Misano).

Poslední závod poháru Superstock 1000 FIM Cup vynesl značce Aprilia a jezdci Lorenzu Savadorimu zasloužený titul v sezoně 2015, během níž získali 4 první místa a tři umístění na stupních vítězů v osmi závodech. Aprilia dominovala také hodnocení konstruktérů se 176 body, 34 bodů před BMW, 39 bodů před Ducati, 64 bodů před Yamahou a 118 bodů před Kawasaki.

Top

2016

V této mistrovské sezoně debutoval na závodních okruzích motocykl Aprilia RS-GP první motocykl MotoGP, kompletně vyvinutý a vyrobený závodním oddělením italské značky, včetně exkluzivního „úzkého“ motoru V4, který se od té doby stal vizitkou značky Aprilia. Jezdci Álvaro Bautista a Stefan Bradl nepřetržitě vylepšovali své výsledky a v 18 závodech kalendáře MotoGP se 26xumístili na bodovaných místech. Díky těmto výsledkům obsadil tým Aprilia na konci sezony sedmé místo.

V mistrovství světa superbiků závodil s motocykly RSV4 soukromý tým (jezdci Alex De Angelis a Lorenzo Savadori, který ve WSBK debutoval). Typ RSV4 tak i nadále ukazoval své schopnosti v mistrovství pro motocykly, odvozené ze sériově vyráběných strojů. Claudio Corti a Team HSBK (závodící v seriálu Superstock 1000) vybojovali několik výsledků mezi nejlepšími třemi, často před výkonnějšími superbiky. V poháru Superstock 1000 FIM Cup dokončil Kevin Calia sezonu na třetím místě a v sedmi závodech z osmi obsadil bodovaná místa (z toho stál dvakrát na stupních vítězů).

Top